Adventní volání poezie – Petr Hruška

aps2015_hruska1-page-001

Poezie má především vzrušovat. Jestliže vzrušuje, pak už je jedno, je-li srozumitelná nebo nesrozumitelná.“ je přesvědčen Petr Hruška, ostravský básník, vysokoškolský učitel a literární vědec, který letos byl vzácným hostem v pořadí již čtvrtého Adventního poetického setkání.

Petr Hruška, „sběratel zadržených chvil“, vydal doposud pět básnických sbírek (Obývací nepokoje – 1995, Měsíce – 1998, Vždycky se ty dveře zavíraly – 2002, Auta vjíždějí do lodí – 2007 a Darmata – 2012) a soubor Zelený svetr (2004).

Červenec /Měsíce/

Zelený svetr
po všech společných letech
zelený svetr
ne nekrápe
ani se nešeří
zvednu se
zezadu objemu
zelený svetr

 

Verše tohoto básníka, bytostně spjatého s poddolovaným městem Ostravou, jsou civilní, nenalezneme v nich – slovy Ivana Wernische – „lyrického čvaňhání“. Jazyk je oholen na kost. Před čtenářem vyvstávají všednodenní situace plné soukromých dramat. Kolem se zdvihá domácnost. Co rozčeří seprané volány domácího ticha?

Škrt /Darmata/
Chtěl jsem dokončit.
Chtěl jsem to všechno nějak mít,
nezůstat dlužen,
dobře uzavřít věci.
Projít to všechno znovu,
kde zůstaly chyby,
prázdná a neúplná místa,
křivdy.
Chtěl jsem to všechno nějak opravit,
doplnit, vysvětlit.
Kočka sála noc škvírou v okně.
Chtěl jsem se dostat do konce,
aby to mohlo dopadnout
a abych věděl jak.
Než jsem uviděl svou ženu,
jenom spící,
uvláčenou hádkami a doufáním
jednu ruku položenou na hrudi
jak bílý škrt.

 

Petr Hruška je také autorem monografie o básníku Karlu Šiktancovi, podílel se na řadě kolektivních vědeckých publikací a zapojil se i do projektu Jedna věta, v rámci kterého měl každý autor napsat každý den v roce jednu větu. Výsledkem je v Hruškově případě text plný pozoruhodných postřehů, text velmi osobní, jímavý, ale i vtipný.

 8.2. Jsi dospělý, synu – uviděl jsem to dnes na tvých spících chodidlech.
9.2. Ještě to není dospělost – zahlédl jsem to dnes na tvých prosebně složených dlaních.
25.2. Navečer je místo klekání slyšet klikání.
26.2. Přesně před sto padesáti lety se narodil Antonín Sova, básník, který před sto lety prohlásil, že „básník dnes znamená hovno“, a díky kterému jsem před pětatřiceti lety poprvé zatušil, že poezie není definicí, ale voláním.
Věřme Petru Hruškovi, že poezie by měla být vždycky nějaké divné nečekané zjevení.